Inspirace pro sbírku

Pamatuji si na den 29. února,  pondělí. Zvláštní den,  ten kdy je potřeba nemyslet jen na sebe.

Cestou po malostranském náměstí padal sníh, poslední. Tak jak den, který nepřichází každý rok a možná nikdy. Možná tak okouzlen, tak překvapen.  A v tu chvilku přeji všem teplo a šťastnou hvězdu. Šel vedle mě anděl,  nevěděl  čí je, nebyl můj,  měl  dětskou tvář a krásné vlasy. Malé stopy v mokrém sněhu, zcela bez viny. Ptal se, kam jsem oči dal, co tedy udělám? Co pro ostatní udělám? Bůh jen soudí, co udělám.  V tu chvilku  vznikl nápad sbírky obrazů.dsc_0449

Znám za ten čas, od tenkrát až sem, mnoho lidí, kteří nesedí jen tupě, dávají těm, které je jejich masky už unavují, radost a krásu. Obrazy jsou připravené a katalog voní barvami, nevede má první cesta daleko. Jdu do Noutonic, poklonit se muži, který rozdal tolik krásy. Jeho hudba bude stálá a bude s námi a náš mozek při poslechu potlačí to, co není zas tak důležité. Na tu chvilku se necháme stáhnout do trávy, necháme si poradit, že přece před sebou ještě všechno máme, že hvězda  všech  dětí svítí dál. Poslechnout, jak se kývají misky vah.  Pan Petr Hapka, jemuž  „vlezla kočka na klín¸ u nohou spal  mu dalmatin“.  Zazní  jeho  hudba  ze všech koutů, vesnic , měst, údolím zní.  Zazní čtyřem stranám světovým,  že čas chvilku počká,  my  počkáme chvilku s ním.dsc_0455

To jsem udělal  a jsem rád.

Mohlo by se vám líbit...

1 komentář

  1. Dana Švihálková napsal:

    To je tak super.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *