Barevné Úholičky Ivy Vodrážkové

1/ V obrazech máš slunce, veselou náladu, nebojíš se barev, stojíš v „režné košili“, s odvahou, jakoou mají rytíři, ženskou laskavostí a štětci, na které sedají motýli. Kolik  jsi vystavila obrazů na včerejší vernisáži?

Obrazy, které jsem vystavila v Úholičkách na Statku v rámci slavnosti „Posvicení“, jsem vytvořila během jednoho roku, abych zachytila ty nejmalebnější místa vesnice Úholičky, kam  jsme se před jedenácti lety přistěhovali z centra Prahy, z Templové ulice. Protože jsem byla v minulém životě Indiánka, přitahují mě přírodní scenérie a jejich světelné efekty. Jsem fascinovaná západy slunce, mraky před bouří nebo čistou modrou oblohou, ale moje oči jako by se dívaly kaleidoskopem. Proto ty zvláštní nereálné barvy na obraze.To je ve mě, to je v mé krvi a  v mých rukách, které ty barvy přenášejí na plátno. Celý cyklus obsahuje dvacet zastavení, tedy dvacet obrazů.dsc_0885

2/ Žiješ v obci léta? Jak ráda? Je tu svět  malý a dokonalý?

Tato vesnice má jednu velkou výhodu. Na jejím konci je už jen voda, živel v neustálém pohybu, pomíjející a přitom stále trvající. Vždy mě uchvátí údiv, kde se bere tolik  vody, která stále protéká tisíciletími a i když je studená a zašpiněná, má sílu, která mě vizuálně přitahuje.dsc_0883

3/ Sešlo se zde mnoho lidí, kdo je pro tebe tím nejvzácnějším člověkem? Jak sis užila tu krásnou chvilku, kdy lidé nejsou slepí,  poznávají, vnímají,  těší se ?

Moc mě potěšilo, kolik lidí na výstavu přišlo. Mohli jsme tak nejen o obrazech povídat, ale hlavně o těch místech, které zachycují, a bylo vidět, jak je to živé téma. Mám v Úholičkách mnoho přátel, kterých si vážím, neboť jsou kreativní a přemýšliví.dsc_0887

4/Je v tvé „režii“ na další stránce snažit se o to,  ať má obec třeba malý boží stánek?  Kostelíček?

Já si představuji, že kdyby jednou skončila skládka, tak na jejím vrchu by mohla být vystavěna malá bílá kaplička, jako je na hoře Řípu. Protože ta skládka je také taková sopka, kdy nevíš, zda jednou nezačne chrlit oheň.dsc_0880

5/ Máš někdy z práce kruhy pod očima? Nebo tě to pro tu radost nezajímá? Je to láska ?

Malování ani učení není práce. Je to proces, který se stále proměňuje a přináší mi překvapení.dsc_0873

6/ Je dobré že umělci  tak trochu “ obelhávají“ svět?  Dělají ho krásnější, bohatší?
Myslím, že umělci svět neobelhávají , ale probouzejí v člověku zvědavost, upozorňují na citlivá místa, provokují a probouzejí. Někdy je třeba i destrukce, aby vznikla reakce.dsc_0891

7/ Kolik tvých žáků chápe potřebu světa fantazie? Krásy, talentu a daru? Překvapí tě něco?

Já učím na Základní umělecké  škole 95 žáků a studentů týdně ve věkových skupinách od 5 do 18 let a musím říct, že je to fascinující vidět jejich tvorbu, jak se vyvíjí a jak fantazii se meze nekladou.dsc_0874

8/ Nemnoho přátel ví, že jsi stála u  projektu obrazů pro úsměv, řekneš nám pár slov ?

Petr Šedina je neúnavný člověk, který svým nasazením vytvořil projekt „Úsměv anděla“ a spojil tak sport, umění a hlavně solidaritu, která je v dnešní době tak důležitá.  A já s obdivem pozoruji jeho houževnatost a budu ráda, když budu moct také s trochou přispět. Mě úsměv anděla přinesl před týdnem na Hradčanském náměstí Dalajlama. Jeho humanitní poselství, láska a porozumění , jeho skromnost a cítění solidarity s těmi co potřebují pomoc mě dalo naději do budoucnosti. Přála bych si, aby lidé slyšeli jeho poselství, aby sdíleli radost a pořád nenadávali na život neboť Úsměv anděla je životadárný.dsc_0876

9/ Kde a kdy zase můžeme vidět tvé obrazy ?

Moje práce může kdokoliv shlédnout na webových stránkách www.ivavodrazkova.wz.cz
Ale ty poslední, úholčské, tam ještě nejsou.dsc_0886

 

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *