Exkluzivní rozhovor s Michalem Horáčkem

1/ Je vaše kandidatura „ společenskou objednávkou“ ?

Není. Je to osobní rozhodnutí, které dlouho zrálo. Spolu s mou vzrůstající nechutí a posléze se zděšením, které ve mně vyvolával způsob, jakým je prezidentská funkce vykonávána. Znechutila mě agresivita a vulgarita hlavy státu, stejně jako umělé rozdělování společnosti, které nás oslabuje i ponižování, jemuž jsme vystavováni v souvislosti se zájmy těch, kteří nejsou našimi spojenci a nemohou nás ničím ani obohatit, ani inspirovat. Ryze osobním se pak mé rozhodnutí stalo, pomyslel jsem na své děti: nechci, aby žily v ponížené, nesebevědomé a slabé zemi. Chci Českou republiku láskyplnou, silnou a duchovně i materiálně prosperující, chci zemi, která opustí chudinskou periferii euroatlantického prostoru a stane se respektovaným aktérem. A protože jsem si uvědomil, že fňukáním někde na Facebooku nic nezměním a nezlepším, ohlásil jsem svůj úmysl na úřad hlavy státu kandidovat. A to bez podpory politických stran i finančních nebo jiných zájmových skupin. V přímé volbě se chci na lidi obracet přímo a nebýt ničím dlužníkem. Chci být odpovědný jen těm voličům.DSC_0273

2/ Láska, laskavost je nejdůležitější lidská potřeba. Její rozšířenost v  umění, knihách, filmech, textech písní, básních a dalších oborech je obrovská. Jaká bude a je ta vaše?

Mých lásek je nespočet a nikde není dost místa na to, abych je vypočítával. Jednu ale zmínit chci: je to láska k zemi, kde jsem se narodil a jejímž jazykem píšu své knihy, texty a básně. Je to láska bezproblémová, ryze vlastenecká. Jen ten, kdo miluje, je dost silný, aby se uměl podívat i na rozličná slabá místa – jen tak může rány léčit a slabiny odstraňovat. Je to úplný opak nacionalismu, který je záští a zlobou a chyby zbaběle a neláskyplně hledá nikoli u sebe, ale u jiných. Vlastenectví chci posilovat, vzrůstajícímu populistickému nacionalismu naopak bránit.

3/ Džampal Ngawang Lozang říká „Světlo i té nejmenší svíčky je silnější než tma“. Přinesete světlo dopolitiky?

Rozhodně se o to budu pokoušet. Usilovně, neustále.

4/ Každý se octne na čas v ráji, dříve a nebo později, jednou určitě ano. Kdo bude první koho tam budete hledat?

Ty, kteří mi kus toho ráje přinášeli už během svého pobytu na zemi: Petra Hapku, Leonarda Cohena, Gabriela Márqueze… a samozřejmě mou milovanou babičku, dědu, tátu a mámu.DSC_0279

5/ Kolektivní mentalita českého člověka se zásadně změnila, ví, že nebude nic jednoduché, sjednocené, že musí každý kopat sám za sebe. Jak změníte rys této doby?

Prezident musí k mnohému, tedy i ke kýženým změnám, přispívat. Ale navodit takovou změnu definitivně, to nedokáže, a snad to není ani škoda. Pracovat sám na sobě musí každý z nás, a žádný prezident ho v tom zastoupit nemůže.

6/ Co je, kde je vaše 13 komnata?

Nevím o žádné. Všechno o sobě, tedy i věci nejsoukromější jako je třeba zdravotní stav, jsem hned      s vyhlášením kampaně dal na svou webovou stránku.

7/ Poznáme po hlase jak nám s vámi bude? Čekáme už ňákou dobu, že prezident přidá úsměv k tomu.

Ano. Jedním z mých klíčových programových bodů je: " Místo země úsměšků chci zemi úsměvů. "

8/ Smějete se rád? Co vás rozesmálo nedávno?

Kdo by se rád nesmál? Smích je zbraň proti úzkosti, a té je v každém z nás habaděj.

9/ Jaký vlastně jste? 

To zhodnotit nedokážu, takové hodnocení je na jiných – bude-li jim stát za to. Mé přání je podpořit vaši petiční kampaň. Jsem jen malou „svíčkou“ a věřím ve světlo a úsměv, který přinesete.DSC_0268

Petr Šedina

Mohlo by se vám líbit...

2 komentáře

  1. Irena Ahneova napsal:

    Krasny rozhovor plny nadeje a pohlazeni. Vzacnost v teto dobe. Dekuji

  2. Martin Diviš napsal:

    Velikost se měří maličkostmi a ty jsem z Vašeho rozhovoru pánové cítil. Děkuji Vám za to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *