Housle nad Prahou

Před časem, a možná s ohledem na čas vánoc, připomenul jsem si Werichovu pohádku Tři sestry a jeden prsten. Snad tím, že čas od času a na krátký čas „hlídám“ vnoučka. Ta pohádka z knížky Finfárum stejně jako ty ostatní, má své moudro kouzlo a poetiku. Opíšu z té pohádky pár slov: “… vědět co chtít, to je největší chytrost. Čili, ono se stalo umění už jenom to žít po svém“.

Žiju tak trochu po svém, slyším, co se říká, divím se tomu, co se děje, rád poslouchám třeba hudbu.DSC_0455

 

 

 

 

 

Housle nad vánoční Prahou, kouzlo a poetika výjimečné prostředí Jindřišské věže. Obdarován pozvánkou Nadačního fondu na podporu vážné hudby www.nfpodporahudby.cz sedám do sálu pod zvony věže. DSC_0440

 

 

 

 

 

Pražské smyčcové trio zahrálo: Nax Reger Serenade G-dur op.141, Zoltán Kodály op. 12., Antonín Dvořák C-dur op. 74. Úžasní hudebníci dohráli, posluchačům se pak ještě dostalo možnosti poslechnout si zvonkohru. Potleskem a vánočně poetickou náladou obohaceni se doslova „přeplněné podkroví věže začíná uvolňovat. DSC_0428

 

 

 

 

 

Několik lidí stojí před výtahem, někteří pomalu sestupují po strmě točitých schodech. Řeknu si konec, udělám fotku, a nebo víc a jdu, otočím do tmavého výklenku a houslisté vyndávají nástroje již docela úhledně zabalené, napínají žíně smyčců a hrají v tom neosvíceném koutku vánoční koledu.DSC_0453

 

 

 

 

 

Konverzace utichá, lidé již připraveni odejít si znovu sedají, ti co ještě nemají svou „místenku“ na cestu dolů se vrací, zpívají a víc těsněji obklopují Pražské houslové trio. A stalo se, už jenom to, UMĚNÍ ZAZPÍVAT SI PO SVÉM slavit tak moudro, kouzlo, poetiku vánoc.  Děkuji za pozvání pí. Zuzaně  RožkovéDSC_0436

 

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *