Můj vánoční anděl

Rozhovor s Katkou Brávkovou  

1. Komu Kateřino říkáte“ anděl“?

Anděl… Tak kromě postavičky v bílých zářících šatech s křídly z perutí a jemnými rysy ve tváři, jenž představuje symbol ochrany, si pod pojmem anděl představím člověka, který má o mě starost, chrání mě, má na mysli mé dobro a třeba pro mě něco nezištně udělá. A nemusí to být zrovna velké věci. Stačí i drobnost, pozornost, laskavost. Takovými anděly může být každý z nás. Učinit něco pro druhého člověka … je to tak prosté … bohužel v dnešním světě čím dál víc vzácné. Anděl je tedy obyčejný člověk  s neobyčejným pohledem na svět kolem sebe. Vidí i potřeby druhých, nejen své vlastní, je pokorný a vděčný za to co všechno se mu dostává a když mu do života vstoupí někdo, kdo se ocitl v tíživé situaci, nepřemýšlí, zda mu má pomoci, ale jak mu může nejvíc pomoci.

Četla jsem krásný příběh o jedné bezdomovkyni, která denně sedávala na lavičce v parku. Kolem procházeli lidi, spěchali do práce nebo z práce nebo kamkoli jinam, ale nikdo se u ní nezastavil. Až jednou přišel asi desetiletý chlapec, sedl si vedle ní na lavičku, dal jí svoji svačinu a chvíli si spolu povídali. Ona se na něj s láskou dívala a i tomu chlapci bylo s tou paní dobře. Pak klučina zase vstal a odešel. Ta paní poté řekla kamarádovi: „Dnes jsem potkala anděla“.

A ten chlapec, když přišel domů, přiběhl za maminkou a povídá: „Mami, dneska jsem potkal anděla“. Tahle myšlenka se mi moc líbí.

2. Co se dá vzít? O co se v životě hraje ruleta? 

Myslím, že život je právě o tom co člověk lidskýma očima nevidí, ale co vidí srdcem. Vzít se dá v životě skoro úplně všechno. Peníze vám zloději ukradnou, účet vytunelují, dům vám mohou vzít v exekuci. Můžete přijít v životě i o daleko víc. O zdraví,děti, rodinu přátele, čest a najednou můžete zůstat na všechno úplně sám. Je tu ale něco, co vám v životě nikdo vzít nemůže. Je to víra, naděje a láska. Když tohle v sobě budete mít, jste bohatší než kdejaký miliardář. Ti, kteří přišli v životě o to nejcennější, dokážou jít dálčasto díky tomu, co si nesou uvnitř v srdci. Samozřejmě, že materiální věci jsou také důležité, ale neměl by se k nim člověk upínat jako k těm nejdůležitějším. Jsou totiž velmi pomíjivé a prchlivé, jako život sám.

3.  Jakou dobu trvala vaše práce a pomoc? Kolik dní a let? 

Ani vlastně nevím, to není důležité. Ráda pomáhám druhým a tam, kde cítím, že je potřeba.  Nikdy to nebylo … tak a teď začnu pomáhat, je to prostě součást mého života, vnímám to jako základní morální vlastnost člověka. Je krásné, když si lidé navzájem pomáhají.  Každý podle svých možností. Někomu je bližší finanční dar, jiný má talent na zorganizování akcí, někdo přispěje dobrou radou nebo jen potěší slovem či pohlazením. Obohacení a radost je na obou stranách.  Jak ten kdo pomoc přijímá, tak ten kdo pomoc dává.  To je přece skvělé, ne J

4.  Kolik lidí podle vás, mluví a nic nevysloví? Smál se vám někdy někdo kdo sám srdce ztratil?

Myslím si, že lidi mluví až moc a chybí nám ztišení a rozvaha. Někdy používáme zbytečně moc slov a znám i lidi, kteří opravdu jen mluví a mluví, přitom toho až tak moc nevysloví a je těžké je zastavit. Asi bychom taky svá slova měli více vážit, když k někomu mluvíme. K tomu bych se chtěla někdy dopracovat já. Kolikrát vyslovíme urážlivá slova a často pak toho litujeme, a nejhorší je, když jsme naštvaní a chceme někomu záměrně slovem ublížit a máme pocit vítězství. Jenže tudy asi cesta nevede. I já sama se učím lidem víc naslouchat, někdy jsem taky k nezastavení, ale pracuji na tom.

Katka a kluci

5. Máte v očích klid? Moc nebo málo slov?

No, vy mi dáváte teda otázky. Dám taky jednu Vám. Co myslíte vy, mám nebo nemám?

Já osobně si myslím, že někdy mají až příliš mnoho slov a proto se neustále snažím najít ten klid J Díky pomoci nemocným dětem či starým lidem vidí mé oči svět jinakněž dřív … našly skutečné hodnoty lidského života alespoň tedy toho mého J Ale neustále se učí být víc vděčné a pokorné … ne vždy se to daří … to víte, jsem jen ženská J

6. Za dobu co se střídal z  noci den kolik jste poznala dětských jmen? Věříte na svou krásu?

Dětí bylo a je v mém životě opravdu mnoho, některé jsem poznala jen na chviličku, ale mohla jsem se od nich mnoho naučit. Některé zase odešly příliš brzy z tohoto světa a byla to velká bezmoc vidět tu bolest rodičů. Ale bylo mi ctí je všechny poznat. Znala jsem i mladé nemocné lidi, snažili se ze všech sil, ale už tady s námi bohužel nejsou. Byli výjimeční … přes své vlastní problémy, nezapomínali na problémy druhých … nestěžovali si, nelitovali se, ale dokud mohli  rozdávali kolem sebe radost a smích. A to se teď snažím naučit i sebe samu.

A co se týká krásy … ta je pro každého jiná, víc hledám tu vnitřní, protože ta zůstává s námi po celý život. Krása může mít mnoho podob a významů a každý člověk je v něčem krásný a vyjmečný.

7. Srdce vám z perníku někdo udělal, z lásky vám ho do dlaní dal?

Moji kluci mi koupili perníkové srdce a zrovna nedávno mi velmi blízká kamarádka přivezla lázeňské perníkové oplatky. Určitě bylo z lásky oboje.

8. Zmámila vás naděje svou flétnou, měřila jste s nadějí své síly?

Kdybych měla měřit síly s nadějí, chtěla bych být vždy já ta poražená a naděje, aby nade mnou vždycky vyhrávala. To ano, to by bylo moc fajn.  Snažím se alespoň ve všem vidět to pozitivní a ne to špatné. I když je to kolikrát těžké, ale ono to tam je. Jen člověk musí hledat, a kdo hledá ten najde. Vždycky! To je pravidlo.

9. Je pro vás záhadou či zábavou co se píše v novinách? Kolik ještě otisků vašich prstů bude na dárcích pro děti ?

Někdy zábavou, jindy záhadou a někdy koukám, jaká blbost se tam dá napsat. Snažím se na všechno udělat si vlastní názor a nepřebírat slepě jen to, co se píše v novinách.  Škoda, že se nepíše více o tom pozitivním, co se podařilo a o tom dobrém. Todobré  bych dala ve všech médiích na titulní stranu a to špatné schovala někam doprostřed.  Určitě by se mezi lidmi tolik nešířila blbá nálada a žilo by se nám mnohem líp, třeba by to více lidi inspirovalo konat ty lepší věci. Protože zlo plodí vždy jen zlo a tak by to mohlo fungovat i opačně a to by nám bylo hej.

A kolik ještě bude mých otisků na dárcích pro děti? Doufám, že nespočetně a nejen mých, ale i mých dětí, které učíme, že mezi důležité věci v životě patří i starat se o druhé. Jsem šťastná, že znám tolik lidi, kteří sdílejí stejnou myšlenku, protože bez nich by člověk nedokázal přinést radost tolika dětem a mnozí z nich mi byli a jsou inspirací, jim patří veliké díky. Oni patří mezi ty anděly …. Anděly tady na zemi … a pak nás všechny třeba ještě stráží ti andělé tam z nebeské výše, ty které máme v srdci a ve vzpomínkách … myslím, že skoro všichni tam někoho máme…

Katka portrét II

 

 

 

 

 

 

 

 

Mohlo by se vám líbit...

1 komentář

  1. Martina napsal:

    Krásné…a vánoční 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *