Vlak č. 94-803

Číslovka  vyjadřující  spontánnost  do té doby,  nesrovnatelnou nikde a nikým  nepopsanou odvahu.

Jezdil jsem jako malý za svou tetou a v Nádražní ulici č. 21 v Roztokách u Prahy,  zdravíval obyvatele domu, rodinu pana Košťála, jeho maminku a paní a dcery, mimochodem dost krásné.  A ten pavlačový dům tam stojí a je stále, proti nádraží  a  nádražní hospodě, kam mě můj strýc Rudolf pozval  na první pivo jako nezletilého puberťáka.

Ten nenápadný a pracovitý pan Koštál se stal jako chlapec účastníkem první tak rozsáhlé a odvážné humanitární pomoci v historii. Do té doby,  do příjezdu  vlaku do Roztockého  nádraží  29.4.1945 ve 20,30 hod., v novodobých dějinách zcela neznámé.

Tehdy , na samém konci války,  do vlaku č. 94-803 nahnali Němci 4000 vězňů z Litoměřického koncentračního tábora.  Vlak vyrazil 29.4.1945 z Lovosic, cílová stanice pravděpodobně koncentrační tábor Mauthausen.

 

 

 

 

 

 

 

Kralupy, Roztoky, Praha, Olbramovice, Velešín – kam  dorazila polovina 2500 lidí. Třinácti stům se podařilo uprchnut díky pomoci, která spontánně započala právě na roztockém nádraží.  V té době byl protektorát stále ještě pod kontrolou Wermachtu a SS. Lidé si předávali  Info o pohybu vlaku, připravovali jídlo a základní pomoc, léky.  Pracovníci dráhy prodlužovali a oddalovali dobu odjezdu z každé další stanice až do osvobození ve Velešíně, které zorganizovali povstalci za pomoci Vlasovovy  armády.

Toto povídání nechce popisovat  do hloubky historická  fakta. Pouze chce vzdát hold Čechům  a občanům Roztok u Prahy, kteří byli a už navždy budou první,  kteří zorganizovali  humanitární  pomoc v tak velkém rozsahu.   

Patří jim vzpomínka a dík.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *