O Vánocích

Čím jsou nám Vánoce?

Sedíc v novém typu tramvaje, na místě pro ptáky, na bidýlku, jak já tomu říkám, jsem se v duchu tázala, čím jsou nám vlastně Vánoce, s jakým místem, pocity, vůněmi, tradicemi a tím vším je nám tento pojem uložen v nitru a co vlastně by mi na mou řečnickou otázku odpověděl vedle sedící student, zuřivě se klepající v rytmu popu, co by zamumlal ovíněný bezdomovec, či uštvaně odvětila maminka s kočárkem, psem, nákupními taškami a dalšími ratolestmi, mačkající piškoty v ruce.

Během té cesty jsem zapátrala v paměti a vykouzlil se mi na tváři úsměv nad škálou vzpomínek. Třebas jak jsme se sestrou tajně, ale TAJNĚ!, kradly cukroví ve špajzu, balancující na židli a dbající toho, aby to byly vždy dva kusy, slepované je slepované a na odhalení zrádné. V adventu pak nás pět sourozenců chodilo trošku více ušmudláno, protože ve vaně byl kapr Pepa a rozhodně nešel každý den do škopku, jen abychom se my – osmičlenná rodina ošplouchla.
Pak ta vůně, větve z lesa, jmelí viselo v obýváku pod lustrem, a hlavně těšení se na ten veliký den, kdy se ozdobí stromek, cukroví oficiálně bude na mísách a my budeme v gala stát u stromečku ve vypulírovaném bytě. Mezi námi, dříve narozenými – venku byl sníh!

Stojím tam, capart, koukám na nejstaršího bratra, v břiše zabírá místo polévka a řízek se salátem, což mne při pohledu na čokoládu na stromečku mrzí, v hlavě doznívá tátův slavnostní přípitek a do uší vniká bratrova hra na harmoniku. Zpíváme koledu, rozdáváme si dárky, děkujeme Ježíškovi a pak…o pár let starší a několik iluzí ochuzenější, díky patří rodičům a sourozencům, pes žvejká papír, aby se dostal k sušenému vepřovému uchu…. Beru si knihy a konečně to cukroví, jdu si lehnout do pokojíku na koberec a číst si. Se psem ať dojde někdo jiný.

Vánoce a vše, co teď chystám pro svou rodinu, je pro mne tajemství, kouzlo, kus dětství, svit svíček, vůně purpury a františka, koledy, kapří šupina pod talířem a radost v očích mých nejbližších, je to setkávání se s přáteli a zamotané úsměvy se svařeným vínem v ruce, uprostřed svítivě oblečeného města.

Nejkrásnější Vánoce byly na chalupě v bělosti sněhu, poslední s babičkou o samotě, za doprovodu tmavého hlasu Louise Armstronga.

Asi se všichni shodneme, že Vánoce jsou svátky rodinné, původem pohanské, jenž mají význam pro křesťany jakožto druhé nejdůležitější období v roce, i my, nevěřící, si zajdeme rádi na Půlnoční a sdílíme něco téměř nehmatatelně skrytého, nutícího nás přemýšlet sami nad sebou. Takže, je jedno kde jsou naše svátky vánoční – jestli u moře, doma, na chalupě, někdo je i v práci, ale přejme si ať jsme v tento čas s lidmi, kteří pro nás hodně znamenají, snad i my pro ně, se kterými je nám dobře a ať si uchováme určité kouzlo, vůni, světlo, tradice a především šťastný pocit.
Třebas s golfovou holí na greenu.
Takže to platí, Šťastné a Veselé!                                                                                                                                            Napsala Bára Bílková Bulanova


Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *