Z Ameriky na Snail

Čtenáři, ti co mají rádi hádanky.
Představím vám muže, generálního nebo můžeme říci geniálního ředitele.
Na začátku všeho je slovo a na našem začátku bude hádanka.
A protože vás mám, rád ulehčím hádání a dám vám, jako normálně se dávají, tři možnosti.
Jak znám a od kdy Ing. Jana Kořána.
1/ Od dob budování golfu
2/ Neznám
3/ Od malička

Co vlastně děláte?_MH_9095
To je na dlouho… Začneme třeba v Americe. Tam dělám něco, čemu se říká v hantýrce “CIO“, čili Chief Information Officer. V amerických korporacích je tato pozice součástí nejvyššího vedení (představenstva). Člověk zodpovědný za veškeré informační technologie, procesy a bezpečnost nakládání s informacemi. Na této pozici pro firmu Stars Behavioral Health Group působím již rok a půl.
Zároveň pro německý E.ON aktuálně řeším jeden mezinárodní infrastrukturní projekt v Rusku a dokončuji dva v Maďarsku.
A abych toho neměl málo, tak doma, tedy v ČR, řídím konzultantskou firmu KPCS, která má dnes kolem 50 lidí a zaměřuje se na serverové infrastrukturní technologie Microsoft.

A když toho tolik děláte, co neděláte?
Užívám si ten luxus nedělat práci, která mě nebaví. Vyberu si, co mě zajímá. Nebaví mě pracovat s lidmi, kteří jsou podlí či zkorumpovaní, případně neschopní.
To je možná hezký oslí můstek ke golfu. Nemám rád golf v tom původní českém smyslu. Golf s lidmi, kteří hrají jen kvůli byznysu a image. Rád hraji na Snailu, protože tady si nikdo na nic nehraje, není to prostředí pro golfové lobbisty. Jenže hraní golfu vyžaduje mnoho času, který nemám. Tak si to šetřím na důchod. Až nebudu moci hrát basketbal, volejbal, lyžovat. Navštívím pak všechny malé kluby, kromě Snailu třeba Libouchec.

Kolik času trávíte prací?
Pracoval jsem vždy hodně a stále prací trávím mnohem víc času, než běžný smrtelník. Už jen práce ve třech časových pásmech k tomu svádí. Nicméně čas na rodinu mám. Možná, že jsem doma méně, než někdo, kdo má běžnou práci a v 16 hod. je doma. Podle mě se čas s rodinou neměří délkou, ale intenzitou a kvalitou společně stráveného času. Přijít domů brzy, „fláknout“ sebou na gauč a otevírat lahváče za lahváčem a křičet na děti, že ruší při sledování seriálu, to není čas s rodinou.
Dobře si vždy rozmyslím, jak volný čas využít. Když s partou kamarádů bereme děti na výlet, ujdeme denně třeba třicet kilometrů při přechodu hřeben Krkonoš nebo Nízkých Tater. Připravíme jim noční bojovku a velmi se jim věnujeme. To je čas, který obě strany ocení více než dvojnásobek času, ale strávený na gauči. Aspoň se tím tak utěšuji, snad se nemýlím.

Vy jste daroval Snailu auto a prostředky, proč jste se rozhodl pomoci?
U věcí, které dávají smysl, se snažím pomáhat.
Dělám spoustu různých sportů a golf se od ostatních diametrálně odlišuje. Zde nemůžete přijít a hrát. Golf vyžaduje spoustu času a pohody a ta na Snailu je. Já se ke golfu dostal kdysi v Kalifornii, kde mě můj tehdejší šéf vzal do svého prestižního klubu. Tam jsem poznal, jak je to těžký sport. To bylo naprosto marné, co jsem tam předváděl. Chtěl bych, aby se golf zbavil toho stigmatu nafrněného sportu pro milionáře. Dali jsme tedy Snailu starší auto, určené ke sbírání míčků.

Očekáváte při podpoře vždy úspěch?
Dívám se, jak se Snail rozvíjí a roste z původního malého drivingu na plnohodnotné hřiště. Celé okolí tam prokouklo je za tím šíleně moc práce, takové až jako altruistické, protože to evidentně není projekt dělaný pro zbohatnutí, ale pro radost.
Je to pojetí golfu, které je v Americe mnohem víc vidět. Nikoliv domlouvání obchodů kolik kdo komu dohodí, ale golf pro radost z pohybu. Tak že je to záslužná činnost i když to není charita.
U Snailu je zajímavé pozorovat, jak se dá až buldočím způsobem tlačit ten projekt kupředu i když to ekonomicky nedává smysl. To je v dnešním překomercionalizovaném světě téměř zázrak.
Naše finanční prostředky ale směřují třeba i na projekt Člověk v tísni, na nemocné a opuštěné děti, onkologii a podobně.

Máte rád svou manželku?IMG_2160
Samozřejmě. Oceňuji, že mně a našim třem dětem dává úžasné zázemí. Můžu se věnovat práci a neposlouchat nářky, že jsem přišel pozdě. Nepracuji ve veřejné knihovně od 8 do 16 a tudíž chodím domů často velmi pozdě. Navíc několikrát ročně musím služebně do Kalifornie na 2-5 týdnů. Moje žena má můj obdiv, jak vše zvládá a já jí moc nepomohu, i když se snažím. Mám jí rád, stará se o mě a o děti pravděpodobně mnohem lépe, než průměrná matka. Dostává se jí za to materiálního zabezpečení, které jí to částečně usnadňuje. Doufám, že je to vyvážený model.

Je ještě něco co chcete? Mění se vaše přání léty?
Přání se určitě mění. V osmnácti jsem měl pocit, že život dojde naplnění, když si koupím nové auto a budu moct jet do světa cestovat. To je samozřejmě u pracovitého člověka rychle splnitelné. Když si ale člověk koupí vše, co chce, najednou to ztrácí tu vysněnou hodnotu a punc nedosažitelnosti. Pořád jsem ale zůstal “škrt“. Stále si kupuji ojetá auta, protože jejich cena odpovídá hodnotě mnohem víc. Bydlet máme kde a máme to tu hezké a to je nutno říct, že i díky Radce a Šéďovi, protože nám to tady pomohli vybudovat.
Nemám žádné nenaplněné potřeby. Rád cestuji, ale baví mě jak Krkonoše, tak Peru nebo Kambodža. Užiji si na služební cestě pětihvězdičkový hotel, ale rád se na expedici do Nepálu vyspím i v hostelu se štěnicemi, nebo v Jižních Čechách ve stanu, který si vezeme na kolech. Jsem moc rád za tu svobodu, že mohu kamkoli na světě. Jsem vděčný za změnu režimu, dneska už si tu svobodu cestovat málokdo uvědomuje. Samozřejmě, že uslyšíte hlasy, že většina lidí nemá na cestování peníze. To je ale nesmysl. Poprvé jsem byl v USA v osmnácti a žádné peníze jsem neměl. Spali jsme v autě u silnice a rozpočet na jídlo byl 5$ na den. To si může dovolit každý.
Nechybí mi nic. Materiálně nic nepotřebuji. Kdyby se dalo koupit to, že mě nebudou bolet záda a děti budou vždy zdravé, tak za to ty peníze dám. To se ale koupit nedá, takže tomu mohu jen napomáhat tím,že se snažím vychovat děti zodpovědně, aby se jim nic nestalo a sám se snažit o to samé. Peníze k tomu nijak nepomohou.

Kdo dával pozor ví, že „od malička“ je správná odpověď.
Zaklapne se blok a vchodové dveře a pak jen doznívá „Čau vole“ a zase ti budu něco povídat, Strejdo z pole pro radost.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *